Archiv štítku: Římská

Zase do Prahy – tentokrát s Julií Roberts v patách

Další naplánovaná pivní cesta do Prahy připadla na sobotu 6. prosince. Hlavní město zkrátka a dobře stále láká.

Jeden z členů expedice konstatoval, že v noci před výpravou spatřil fotografické důkazy, že Staňkov v 80. letech navštívila herečka Halle Berry. Bylo to ovšem ve snu. Takže tvrzení poněkud stálo na vodě. Pivaři ovšem netušili, že na svém výletu budou mít na dosah jinou hollywoodskou hvězdu…

Ranní cesta vlakem a „mnichovák“ téměř bez zpoždění, akce začínala slibně. V přeplněném vagónu přišla vhod menší ochutnávka polotmavého Vikyvaru Jan Sobieski, kterou posléze doplnila dvanáctka od korporátního Radegastu. Někteří jedinci se zjevně nemohli dočkat hlavního města, protože kdosi nejmenovaný už Beroun považoval za Prahu.

Expedice se zpočátku vydala ve stopách říjnového výjezdu z roku 2023, protože se opět začínalo kousek od nádraží, dokonce na stejném místě. Jenže tehdejší pivovarskou restauraci Ossegg už v Praze nenajdeme, na stejné adrese nedaleko od Karlova náměstí je dnes Pivovar Římská. Pod tímto názvem v této části Vinohrad působí od roku 2024 a dlužno dodat, že na kvalitě se ničeho neubralo. Blížil se čas oběda, a tak se někteří dali i do hledání v jídelním lístku, samozřejmě za paralelního testování místních piv. A ta můžeme hodnotit veskrze pozitivně. Snad nejvýše by na pomyslném žebříčku mohla trůnit zdejší světlá ležácká dvanáctka (ze stylově římskými číslicemi jako XII), českou klasiku tady mají zvládnutou znamenitě. Ale i další kousky, ať už X, XI, polotmavá XIII či Red Ale (XI) stojí za doporučení. Totéž se týká i kuchyně. Za zvláštní zmínku stojí pivní krémová polévka z pivního sladu s bramborami a uzenými škvarky. Vynikající záležitost.

Jídlo a nějaké to pivo bylo na místě spořádat, neboť výpravu čekal delší turistický přesun. Další zamýšlená zastávka totiž byla vzdálená téměř tři kilometry, což u některých jedinců vyvolávalo až zděšení. Následovala tedy cesta Riegrovými sady a kolem kostela sv. Prokopa až vrchu Vítkov. Cesta vedla i velmi povědomou lokalitou, známou z jednoho českého filmu… kde to jen bylo? Správně! Vrchní, prchni! Světla svítí, stěrače stírají! Prostě Žižkov nepostrádá kouzlo, navíc byl téměř vylidněný (jaký to kontrast se souběžně pod davy se téměř prohýbajícím Karlovým mostem).

A pak nic netušící pivaře, na které se možná z okna činžáku díval knihkupec Vrána – či snad inženýr Králík? – schlamstnul trochu tajemný Žižkovský tunel. I s tou zátočinou, od níž se jen pár metrů nachází proslulý atomový kryt. To by také byla jistě zajímavá výprava, ale pro běžného smrtelníka asi nedosažitelná…

Konečně pivní skauti vycházejí na denní světlo. A ačkoli jsou jen několik desítek metrů od další pivovarské mety, volí neplánované zastavení hned za tunelem v burgárně, kde ovšem čepují pivo Hákova parního pivovaru z Mlékojed. Nikdo z výpravy jeho vzorky dosud neokusil, a tak hned následuje objednávka ležácké jedenáctky a také ejlu s názvem Lemongrass. A do Mlékojed letí pochvala. Zároveň přistál na nešifrovaný mobil jednoho z členů expedice nečekaný dotaz: „Potkali jste Julii Roberts? Je v Praze!“ Dychtivci rázem žhaví své smartfouny a vskutku – slavná Pretty Woman je možná někde poblíž, bude ve stověžaté točit reklamu.

Ale další pivní poznávání dostává před neplánovaným setkáním s hollywoodskou star přednost. Sotva pětice poutníků opustí Hákovy pivní pípy, rozezvučí se mobil vedoucího výpravy. „Kde jste, máte tady rezervaci!“ V podniku Pivo Karlín se staňkovsko-holýšovské sestavy evidentně již nemohou dočkat. Před zraky žíznivých se záhy zjeví futuristicky pojatý objekt, v němž se nachází zmíněný podnik. Rovněž velmi moderní interiér nového karlínského pivovaru s technologií všem na očích, tady se architekt docela vyřádil. Po zapadnutí do pohodlného boxu padají pivní objednávky. Světlá spodně kvašená jedenáctka, černý ležák a také ananasový ejl, který hned vyvolává vzpomínky na ananasáka od Vikyvaru. V létě určitě opět bude na čepu. Ale neodbíhejme – piva jsou solidní, prostředí zajímavé, byť možná ne tak útulné, obsluha příjemná. Ovšem pro minipivovarskou hospodu je trochu zarážející absence místních tácků (místo nich se pivo pokládá na ty prazdrojácké). A ne úplně příjemné překvapení přinesla i cena za karlínskou desítku v litrové petce, kterou si někteří rozhodli odnést s sebou. Skoro jako za láhev nějakého pozdního sběru z vyhlášené moravské vinice…

Akce se chtě nechtě blíží do finiše. Jako další tankovna poslouží o kousek dál výčep a pivovar Dva kohouti. V létě tady musí být opravdu rušno, ani teď v prosinci nešlo o místo k meditaci, ovšem pivo na stojáka se dalo celkem v klidu a kohouťácký ležák zaslouží uznání.

Venku padla tma. Je tady další info ohledně polobožské Julie – nakupovala v sekáči, tedy chtěla nakupovat, jenže jí nějaké hadry nechtěli prodat, protože měla jen dolary! No to se podívejme… Že se radši nepřipojila k pivní výpravě, tam by za ni pivo určitě někdo ochotně zaplatil a i do toho sekáče s ní zaběhl. Nebo ne? Jenže cesta Staňkov–Hollywood se protentokrát neprotla.

A tak přichází poslední zastávka, kterou je pivovar Fuze již v další pražské čtvrti, na Novém Městě. Předchází ho velice dobrá pověst, takže zvědavost je neskrývaná. Faktem je, že piva mají skutečně dobrá. Těžko říct, jestli jsou toho dne nejlepší, ale výběr velmi slušný a chutný, což se týká ležáků i svrchňáků. Také tady je interiér dosti zajímavý a popravdě řečeno, určitě by stálo za úvahu se sem vrátit, protože nabídka je pestrá. Vtipně řešené názvy piv utkví v paměti – inFuze, transFuze, Fuzenáč… A prý tady mají i výborné jídlo, což však expedice prověřit nestačí.

Přiblížil se totiž odjezd a je třeba se včas dopravit na hlavní nádraží. Místenky do Pendolina zakoupeny včas, a tak cesta k domovům směrem na jihozápad probíhá klidně. Pro jednoho z výletníků ale večer zdaleka nekončí – je rozhodnut prodloužit si sobotu ještě kulturním zážitkem v podobě návštěvy taneční zábavy se skupinou Brutus. Ano, i tak může končit pivovarská expedice.

Samotnou akci lze hodnotit pozitivně. Opět. A kam povede cesta příště? To zatím netuší nikdo. Neprobádaných cílů je tolik, že by se dalo jezdit víkend co víkend. Ale takový program by pivníci doma asi jen těžko protlačili…