Pivní pouť, pivovarská stezka. Máme rádi pivo i turistiku. Český ležák i jedinečnou českou krajinu. Odtud již není daleko ke sloučení obou radostí do jednoho celku. Cílem tohoto „projektu“, který má dlouhodobější charakter, je propojení vybraných českých pivních a pivovarských míst prostřednictvím putování naší vlastí. V rámci pivní pouti jsme již několik etap zvládli a prožili je se vším všudy – a protože se domníváme, že jde o putování nanejvýš inspirativní, věříme, že by mohlo posloužit i jako vodítko pro mnohé další pivní turisty.
Zde malá ukázka z připravovaného seriálu:
ČERNOŠICE – KYTÍN
Zdolání druhého dílu turistické pivní pouti, tedy z Černošic do Rokycan, což znamená napojení na první, západočeskou cestu, jsme si naplánovali na začátek května 2026. Hlavně proto, že v tomto období by mělo být příznivější počasí, než které jsme při našem putování zažili před rokem v červnu. Skutečnost a zejména teplotní maxima z nadcházejícího měsíce potvrdila toto rozhodnutí jako správné.
Ovšem dostat se ráno a dopoledne dráhou do Černošic nemusí být pokaždé úplná selanka, nám se poštěstilo potkat nejen několik školních výletů, ale narazit i na zrušený vlak, náhradní autobusovou dopravu a další nevyžádané zážitky. Ale to tady rozebíráno nebude, každopádně odhodlaný pivní turista i s takovými komplikacemi musí počítat.
S hodinovým zpožděním tedy vystupujeme na vlakové zastávce v Černošicích. V tomto sedmitisícovém městě, známém mj. vysokou koncentrací velkorysých secesních a funkcionalistických vil, zastávku neplánujeme. O žádném pivovaru nevíme, podle veřejných údajů tady nepůsobil ani v minulosti. Hned za nádražím se vydáme doprava, překročíme na přejezdu koleje a cestou do kopce míříme na konec zástavby. Ve srázu kdesi vpravo nad námi by měla být proslulá Krejčířova vila, z níž v roce 2005 arcilotr při domovní prohlídce unikl liknavým strážcům zákona. Ze silnice odbočíme vlevo a pokračujeme zalesněným porostem. Zanedlouho vkročíme na území CHKO Český kras a krátce poté i do přírodního parku Krásná stráň. Po levé straně máme nádherné výhledy do údolí Berounky, můžeme se podívat směrem, kterým vede naše další cesta. Je zřejmé, že nás za nějakou tu čeká docela prudké stoupání.


Přicházíme do obce Karlík a lehce se stočíme doleva směrem na Dobřichovice, ale záhy je třeba odbočit doprava a jít – nejprve chatovou oblastí a posléze polní cestou – do části zmiňovaného městečka pod názvem Lety (ne, nejde o nechvalně proslulé místo docela nedávno značně medializované). Zde na nás čeká první pivní zastávka, pivotel MMX. Ten známe z našeho pivního výletu v únoru 2022, i proto se zdržíme jen krátce. Aspoň dvě piva jsou však nutností, posedíme na venkovní terase a ochutnáváme klasickou dvojici, tedy výčepní desítku a český ležák. Piva nezklamou, venku je už poměrně dost teplo, a tak přijdou vhod. Při dřívější návštěvě jsme ochutnali i stout, ten nyní v nabídce není. Je ještě před polednem, velmi prostorná restaurace však zeje podezřelou prázdnotou. Snad sem hosté váží cestu v pozdější době. Pivovar MMX je na scéně již od roku 2010, jeho moderní vysokou budovu nelze přehlédnout a s ohledem na značnou kapacitu podniku uvnitř i venku asi nebývá nutná rezervace.

Za dalšího dva a půl kilometru, což znamená asi půlhodinku chůze, na nás čeká naše oblíbená a v minulosti již nejednou navštívená pivovarská restaurace v Řevnicích. Překročíme po mostě Berounku a podél řeky se blížíme k objektu, který je také unikátní, ovšem zcela jiným způsobem než ten letský. Pivovar totiž sídlí v krásně zrekonstruované nádražní budově postavené v roce 1862. Dlužno podotknout, že kdo ji někdy navštívil, vrací se do ní (nebo aspoň tyto návraty plánuje). Řevnice jsou město, kde vyrůstala nejlepší tenistka všech dob Martina Navrátilová. V pivovaru pak dlouhodobě vládne tradiční světlá desítka s dvanáctkou, ovšem v nabídce jsou obvykle i další piva – tmavý ležák i ejly. Dáváme si oběd, smažený květák s bramborem, a konstatujeme, že jídlo důstojně doplňuje kvalitní čepovaná piva.

Jeden by rád poseděl déle, a i když máme již polovinu dnešní etapy za sebou, je třeba pokračovat dál. Před námi je náročnější část cesty. Stačí se podívat do mapy na výškový profil, čeká nás pořádný krpál. Vydáváme se opět do zalesněného prostoru a už na konci Řevnic je to hodně do kopce. Ale není se co divit, jsme v podhůří Brd.

Jdeme a stoupáme po modré, po pravé straně máme známé řevnické Lesní divadlo. V letním období je dějištěm divadelních představení, pro zajímavost můžeme uvést, že v 80. letech se tady scházeli vyznavači zahraniční hudby, neb divadlo bylo dočasným domovem pro nelegální burzy západních gramodesek. Na rozcestí Pod Strážným se vydáme doprava, stále po modré, krátce nato míjíme vrch Babka (503 m n. m.) a u rozcestníku Pod Jezírkem se připojujeme na žlutou. Zastavíme se u pomníčku Jana Maršálka. Je připomínkou na tragickou událost z 1. ledna posledního roku první světové vojny – tehdy se zde konal novoroční hon a při něm obecní hajný Maršálek tragicky zahynul a nové republiky se bohužel nedočkal. Tady někde je i nejvyšší bod dnešní etapy (525 m n. m.).

U rozcestníku Jezírko už jdeme jen po žluté a míříme k další turistické křižovatce s názvem U Červeného kříže. Tady už víme, že jsme blízko cíli a další pivovarské zastávce. Nyní již cestou po červené (a zároveň po Svatojakubské cestě) mírným klesáním postupujeme k vesnici Kytín vzdálené tři kilometry.


V Kytíně naše dnešní cesta končí. Zdejší pivovar byl otevřen v roce 2017 a také sídlí ve velice hezké budově, která na první pohled vypadá jako adaptace starého domu. Zdání ovšem klame, pivovar má domov v nově vybudovaném stavení, které v každém případě oko milovníka nejen pivní architektury musí potěšit. V pivnici je varna, vše hezky pohromadě. A piva na čepu jsou výborná, desítka, dvanáctka, granátový ležák jedenáctka (tedy polotmavé), v lahvi se dá zakoupit vídeňský ležák. K pivu škvarková pomazánka se skvělým chlebem. Po zhruba dvaadvacetikilometrovém putování hotový ráj na zemi.



Za zmínku (pochvalnou) stojí taktéž ubytování v areálu pivovaru, které splní požadavky i náročnějšího poutníka. My nároční poutníci nejsme, ale kvalitní služby ocenit umíme. Jen snídani je třeba si zajistit s předstihem – nedaleko je vietnamská pizzerie s krámkem, tam lze vše potřebné pořídit. Sluší se dodat, že středočeská pivovarská trojice na trase Černošice–Kytín je víc než povedená a zaslouží si pozornost.