Jedenáctý rok existence našeho pivovárku bylo dobré si něčím připomenout. Čím jiným než pivem. A tak vznikla lehčí jedenáctka Cascade Pale Ale, která nám na konci léta a na začátku podzimu připominala náladu horkých dnů, kdy existovalo snad jediné myslitelné tekuté osvěžení. Nové pivo se pyšnilo i speciální etiketou.
Vedle tohoto „svrchňáku“ se na scéně o něco později, v listopadu, objevil jeho sourozenec, klasická česká ležácká jedenáctka, která již byla připravována s chmelem z letní sklizně.
Praha je pro pivní cestovatele a objevitele město zaslíbené. Nepřeberné množství pivovarských i jiných hospůdek, k tomu možnost vydat se hlavním městem známými i neznámými uličkami, parky, tunely, nábřežími. To všechno jsou důvody, proč jsme na pražský pivní výlet vyrazili již počtvrté. A jistě nikoliv naposledy.
Cesta z podhůří Českého lesa do Stověžaté ovšem znamená – alespoň v našem případě – spolehnout se na servis naší železnice. Tedy, přesněji řečeno, železnice česko-německé, což se ukazuje být kámenem úrazu. Mnichovák mířící do stanice Praha-Vysočany, naší cílové destinace, nabral mnohaminutové zpoždění. Padá tedy rozhodnutí přesunout se do plzeňského mezipřistání najatým vozem po silnici, což vychází na jedničku. Rychlá jízda ovšem není nic platná. Na autobusovém nádraží je skupině pivních skautů – nutno podotknout, že naprosto střízlivých! – nástup do dálkového autobusu mířícího do krajů na severu odepřen. Polští bratři řidiči nám neudělali radost, takže pivní cestovatelé stejně musejí nasednout do vlaku (již ne do toho od Mnichova) a pokračovat na zmíněné Vysočany po kolejích. Ale celkové opoždění oproti časovému plánu naštěstí není nijak dramatické.
Z nádraží se sestava pivních objevitelů vydává směrem na Prosek, kde sídlí Minipivovar Beznoska. Pražská čtvrť, kterou si většinové obyvatelstvo českých zemí představuje jako velké sídliště, nás překvapuje klidem a hezkou vilovou zástavbou, své kouzlo má i vzhůru stoupající úzká stezka, často proložená schody.
Ale nakonec je každý člen expedice šťasten, že turistika na čas počká a konečně přichází na pořad dne pivní degustace. Beznoska, podnik založený v roce 2013, přivítá návštěvníka rozhlehlými a hezky retro laděnými vnitřními prostory, je ovšem možnost posedět i venku. A první srpnový den je v tomto směru volba jasná. Piv na čepu je celá řada, velice slušný výběr – a tak postupně padá do chřtánů žíznivců Chmelová devítka, Bezový cykloejl, Beznoska dvanáctka a witbier Diktát Bruselu. Na rozjezd velice solidní sestava. A protože již uhodilo poledne, není čas váhat a objednaný oběd je záhy na stole.
A jde se dál. Je třeba zdolat necelé dva kilometry, které výpravu dělí od dalšího bodu zájmu. Opouštíme vilovou čtvrť a krátce putujeme z kopce rušnou Vysočanskou třídou. V zátočině Nad Jetelkou zamíříme doprava z cesty a podél vinice Máchalka stále z kopce až nepražsky vyhlížejícím terénem pod tratí do parku Podviní. Další cesta vede podél říčky Rokytky, po levé straně je ragbyové hřiště, zajímavostí na cestě je torzo železničního mostu. Pak už jen odbočka vlevo a – před očima poutníků se zjevuje restaurace pivovaru Kilián. Kroky cestovatelů stanuly již na území další čtvrti – Libně.
Minipivovar Kilián vznikl nedávno, v roce 2021, a to za inspirace dílem spisovatele Bohumila Hrabala, jehož rodné jméno bylo právě Kilián. Expedice opět dává přednost posezení venku, tentokrát je to ve vnitrobloku, ne zcela útulném prostředí, ale k charakteru této části Prahy to patří asi víc než nějaká upravená zahrádka. S nedalekým ragbyovým stánkem souvisí jedno z piv na čepu – devítka Rugby Ale. S osobou zmíněného slavného spisovatele pak ležácká jedenáctka Bohoušek. Piva velice dobrá, směle k nim můžeme přiřadit také zdejší Sunny APA. Sedět by se navzdory velkému vedru mohlo dál, ale výpravu čekají ještě dvě zastávky.
Nedaleký minipivovar Kolčavka má bohužel zavřeno, a tak je třeba dojít po Čuprově třídě až do ulice Zenklovy, kde je na zastávce U Kříže očekávána tramvaj. Ta pivaře odváží do Kobylis na zastávku Ládví – a kousek od ní dominuje okolí velká budova pivovaru Cobolis s restaurací. Podnik sídlí v bývalém kulturním domě, což je na architektonické podobě stavení zřejmě z 80. let znát. Ovšem interiér je vzdušný, příjemný a stejně jako lákavé pivní portfolio moderní. Pojmenování pivovaru, založeného v roce 2018, souvisí s historickým názvem této pražské čtvrti. Sládek evidentně rád experimentuje, druhů a stylů má za sebou i při sobě požehnaně. Pivaři na výjezdu musejí konstatovat, že objednané vzorky jsou skvělé. A tvůrčího ducha v pozadí nezapřou ani jejich názvy. Konkrétně výčepní klasická desítka Předák, nečekaně lehký desítkový stout Kámen osudu a APA chmelená Cascade a Citrou pod jménem Nevada.
Venku se rozpršelo a zase přestalo, což pivaře vyzývá k poslednímu dílu dobrodružství. Vede k němu kilometr a půl dlouhá cesta pěšky, stále v Kobylisích, cílem je pivovar Bad Flash. Ten vznikl v roce 2014 díky spojení dvou pražských pivních barů Kulový blesk a Zlý časy. Od roku 2021 sídlí Bad Flash v areálu fotbalového klubu Admira. V prostorách pivovarské hospůdky, kde je varna krásně při ruce, snad dříve byly kabiny. Bývalí aktivní provozovatelé hry v míč kopané v řadách expedice rázem ožívají. Výčep v kabině! O co je prostředí prostší, o to lepší jsou piva. Tady pivníci konstatují – to nejlepší na konec! Je to tak, i přes spoustu pivních chutí na jazyku ta poslední v pomyslném žebříčku vyšplhá na první místo. V podniku nikdo jiný není, vypadá to jako na soukromé akci. Bikini Ale a Prostě ležák, výborná záležitost. Na další pokusy bohužel už není čas, a tak cestovatelé alespoň vyplení pivovarskou lednici a nezbývá než uhánět na metro a stihnout vlak domů. To se naštěstí podařilo…
Čas strávený poznáváním skvělých piv utekl jako vždy rychle, a tak se rodí smělá myšlenka – jeden den nestačí, co takhle naplánovat pivní víkend? Inu, je o čem přemýšlet…